Valná hromada 2024

Pátek 26. ledna v 19 h

V nové sezóně vás jako na první událost roku zveme přijít zavzpomínat na roky, kdy Brno začalo žít alternativou!

/ Budoár staré dámy /
Kapela vznikla v roce 1998 a je považována za pokračovatele tradic brněnského alternativního rocku. Jejich styl je snadno rozpoznatelný díky energickému dívčímu zpěvu, nakažlivým melodiím, poetickým textům a neobvyklému ohýbání českých slov. Intuitivní, místy křehký, místy brutální hlasový projev Marty Kovářové solí na pódiu kytara Marka Laudáta a porcuje rytmika bubeníka Petra Fučíka a basáka Tomáše Ergense. Z koncertů číší radost z hraní, naléhavost písňových sdělení střídá uvolňující humor v pauzách mezi písněmi; kdy nikdy nevíte, co se dozvíte!

/ Sbor hudby /
Hudební seskupení vytvářející vlastní skladby bez přesného stylového zaměření. Navazuje na tradici alternativních a underground kapel z regionu Valašska a Brna. V současnosti směřuje i do oblastí náročnější elektronické hudby. Sbor hudby tvoří tři hudebníci pocházející z Valašského Meziříčí a Havířova, Petr Karkul Randula, Václav Váša Košťál a Jiří Bobeš Prokš.

V roce 2023 oslavila kapela 40 let od založení na Valašském špalíčku.

Sbor hudby vznikl v roce 1983, kapela měla vlastní repertoár v duchu under-alter-new wave, hrála ve složení: housle – Vašek „Váša“ Košťál, saxofon-Pavel „Míla“ Kováč, basa-René Zelenka, bicí-Petr „Karkula“ Randula. Vystupovala na Valných hromadách (koncerty brněnského alternativního hnutí) v Brně a Praze, soukromých „utajených“ akcích ve Val Mezu a Havířově … Existovala necelý rok. René Zelenka na počátku přišel s názvem Sbor podzemní a punkové hudby, což vystihovalo tehdejší realitu, ale zkrácený název se ukázal nakonec jako prozíravý, protože nyní jsme spíše Sbor alternativní a vážné hudby. No a co bude za pár let není jasné, že …

V roce 2015 dva původní členové obnovili činnost. V roce 2015 se Karkula vrátil po 25 letech k hudbě, a oslovil Václava s pokusem o obnovení kapely. Původním záměrem bylo zahrát jen na oslavě narozenin Reného Zelenky (basisty). Avšak následně Sbor hudby začal vytvářet další vlastní skladby, vznikala hudba mimo „trend“ styly, vlastní skladby pro radost a potěchu. Následovalo několik koncertů v Novém Jičíně, Val Mezu, Brně a Praze. V létě 2016 jsme se vrátili k tradici letních under festiválků ve Val Mezu z 80. let, akcí Zahradní slavnosti se Sborem hudby. V roce 2019 se připojil hudební souputník z 80. let Jirka „Bobeš“ Prokš, který svou baskytarou posunul under-alternativní skladby do finální podoby. V nových skladbách se nyní objevuje trubka mladé posily Františka Petrovického. V současnosti prezentujeme několik pořadů z našich vlastních skladeb a projektů. Nyní se pohybujeme na pěti planetách: Planeta alt-under, Snová planeta, Poetická planeta, Artificiální planeta, Planeta neznámých světů. Společným jmenovatelem skladeb je aplikování minimalistických postupů.

Všichni tři hudebníci působili v řadě alter-under kapel a hudebních směrů … Třírychlostní Pepíček, Ještě jsme se nedohodli, Hudební divadlo, Rytmická mládež, Slepé střevo/Rytmus 84, Masomlejn, Radegast, Minimální orchestr, Betula Pendula, Emerson Fittipaldi, Abychom se nenudili … computer art, scénická hudba …

V budoucnu na platformě Sboru hudby chceme vytvářet křižovatky hudebně-vizuálních technologií a hudebně spřízněných duší.

Koneckonců, všichni jsme sbor hudby.

https://www.sborhudby.cz/napsali-o-nas
https://www.sborhudby.cz/videa

/ Slepé střevo /
Skupinu Slepé střevo založil Petr „Fili“ Fiala v roce 1983 a není bez zajímavosti, že nejdůležitější roli v tom sehrály dvě okolnosti. První z nich byla existence skupiny Pražský výběr a tou druhou Fialova návštěva brněnského festivalu alternativních skupin Valná Hromada. Podivný sound, který tam slyšel, ho utvrdil v dojmu, že dnes může založit kapelu každý, protože už není potřebné umět hrát.

V knize „Z nejhoršího jsme uvnitř“ (1994) píše: „Základní pravidla kapely byla tato: neznalost not a harmonie, odpor k hard rocku, a chuť nasrat svým hudebním projevem co nejvíc lidí.“

Sestavu tvořili většinou studenti valmezského gymplu: Petr „Fili“ Fiala (voc, g), Jarek „Malý bidlo“ Odstrčil (bg), Hynek Hulík (sax), Ivoš Chmelař (voc, g, ks, vln, cl), Karel Mikuš (ds), Broňa Volfová (voc).

Zpočátku se zaměřili na zběsilé improvizace, což bylo většinou sborové mlácení do nástrojů, protože nikdo z kapely neuměl příliš hrát. Poté začaly mít skladby hlavu a patu a sama kapela začala svůj styl nazývat „stupid rock“. Texty byly reakcí na okolí, vyjadřovaly pocity teenagerů ze světa, jímž byli obklopeni, „ze života v pařeništi lží a přetvářky“ (P. Fiala).

V knize Excentrici v přízemí říká Fiala (zkráceno): „Všechno, co jsme tehdy hráli, se neslo v duchu ´Křič, abych věděl, že žiješ!´. Vystupovali jsme v maskách a posluchači vůbec nevěděli, co si mají myslet – ale v každém případě nás začali zdravit.“

Pro soubor bylo důležité, že si už v úvodu svého působení mohla zahrát se skutečnými hvězdami naší alternativy, jako byl Chadima a jeho MCH Band, či s formacemi brněnské scény – to byla zásluha přítele skupiny Petra „Karkuly“ Randuly, známého z působení v kapele Třírychlostní Pepíček. Slepé střevo začalo vystupovat na soukromých akcích a jen ojediněle na koncertech pořádaných oficiálně nějakým kulturním zařízením. Už v roce 1983 totiž začaly problémy s Stb, proto kapela používala krycí názvy jako Fíkus nebo Rytmus 84. Koncem onoho roku odešli z SS tři členové – Volfová (těžká nemoc), Hulík (vojna), Odstrčil (nebavilo ho to). Poté se v kapele mihli Jiří „Pedro“ Krch (lg) a Ferda Leskovský (bg), ale vydrželi jen půl roku. Místo nich přišli Fialův bratr Jiří (bg) a saxofonista Jiří „Bendžo“ Dohnal.

Od roku 1984 hrál soubor už jen na undergroundových akcích. O rok později se instrumentální schopnosti členů zlepšily natolik, že stavba jejich skladeb začala být konzervativní – divoké a disharmonické kusy se změnily v přehledné písničky s výraznými melodiemi, předjímajícími pozdější repertoár Mňágy & Žďorp. Nicméně na členy začala padat ponorková nemoc. Fialu vyrazili z VŠ za uspořádání undergroundového koncertu přímo na kolejích v Ostravě a kapele nepomohl z „blbé nálady“ ani nový zpěvák Petr „Karkula“ Randula. Na čas se do skupiny vrátila i Broňa Volfová, nicméně bylo jasné, že Slepé střevo směřuje ke svému zániku.

Naštěstí se podařilo zorganizovat alespoň natočení kazety „Nečum a tleskej“, na které jsou písně z období 1984-5. Půlka kazety se natáčela ve Valmezu ve zkušebně zvukaře Ládi „Kuba“ Kubík (likvidací zkušebny policií) a půlka v Havířově, což zařídil agilní Jiří „Bobeš“ Prokš. Produkční celé akce byl Petr „Karkula“ Randula. Nahrávka se míchala ve zkušebně Radegastu v Havířově na zámku v Životicích a jednalo se o první kazetu vydavatelství Rytmická mládež. Byla složena ze dvou částí „Latrina magika“ (staré songy) a „Greatest Hits Of Rytmus 85“ (nové skladby). Po nahrávce Slepé střevo přestalo existovat.

A závěrečné hodnocení? Jaroslav Riedel napsal v knize Excentrici v přízemí (zkráceno): „Slepé střevo se snažilo především o osobitost, jeho hudba byla plna pitoresknosti a recese. Od původně intuitivního projevu dospělo SS k charakteristickému, syrovému zvuku, s dominujícím společným zpěvem B. Volfové a I. Chmelaře, přičemž velmi důležité byly texty P. Fialy – někdy skoro dadaistické, často velmi sarkastické. A největší legraci si dělali ze svých vrstevníků.“

Slepé střevo se nyní příležitostně vrací na pódia. V roce 2023 oslavila kapela 40 let od založení na Valašském špalíčku.

https://youtu.be/jTLOjCnrC0A
https://youtu.be/rx4W8fvHErw

Kino Sibiř v Husovicích spouští letošní letní cyklus filmů

Právě začíná letošní letní cyklus filmů v kině Sibiř na Dukelské třídě! Jako v minulých letech tak Brňané budou mít možnost zdarma na velkém plátně shlédnout řadu oceněných filmů či dokumentárních snímků z mnoha zemí v prostředí zrekonstruovaného kulturního centra. Promítání proběhnou vždy ve středu (s jednou výjimkou 22. 8.) a začínají v 19:00. Tím ovšem letní program nekončí a centrum Sibiř uvede také koncertní produkce či filmové produkce pro děti. 

Tento rok tak budou promítány filmy z např. Německa, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Velké Británie, Rakouska, Iránu, Švýcarska a také Česka. Cyklus filmů je uváděn i ve spolupráci s platformou „Promítej i ty!“, která vybírá zajímavé či úspěšné filmy z festivalu Jeden svět, jenž je největší přehlídkou dokumentárních filmů o lidských právech na světě. Proto, kdo tyto filmy propásl, má nyní výbornou příležitost je na velkém plátně shlédnout.   

Každý rok se zejména v letním období snažíme přinést a promítnout filmy, o kterých si myslíme, že se vztahují k aktuálním společenským tématům a vytvářejí o nich žádoucí diskuzi. Navíc, v příjemném prostředí rekonstruovaného kina s občerstvením, příjemným zázemím s odpočinkem v podobě klidné zahrady a dvora, které jiná kina vždy nenabízí,“ doplňuje Jan Šerek z centra Sibiř a iniciativy Kulturou proti chátrání.  

A na co konkrétně se návštěvníci Sibiře mohou těšit?

26. 7. ŽENY ZA VOLANTEM: PŘÍBĚHY Z CESTY PO PAMÍRU (97 min, 2022, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Velká Británie, Uzbekistán): Příběh dvou kamarádek z Velké Británie, které vyrazily na roadtrip po proslulé Pamírské dálnici, která se vine skrz Kyrgyzstán, Uzbekistán a Tádžikistán, aby zjistily, jak se v těchto zemích žije ženám. Postupně se setkávají se ženami všech věkových kategorií i různého společenského postavení, které s nimi sdílejí svůj pohled na vzdělání, výchovu či rodinný život. Jejich odvážné a inspirativní příběhy prokazují, že touha po rovnoprávnosti je přítomna všude po celém světě. 

2. 8. GENERACE EUROMAJDAN (90 min, 2022, Německo): Filmový štáb od roku 2013 sledoval Mustafu Najema, Svitlanu Zališčuk a Serhije Leščenka a jejich boj za demokracii na Ukrajině. Ti v průběhu zaznamenaných let zásadně změnili svou roli – od aktivismu se dostali k vysoké politice. Vůdčí postavy revoluce na Majdanu se po volbách v roce 2014 stávají součástí starých struktur, proti kterým bojují. Příběhy jejich politických kariér ukazují cestu Ukrajiny za vlastní identitou, demokracií a geopolitickou stabilitou, během které stát balancuje mezi Západem a Východem. Jak trojice protagonistů, tak celá země musejí překonávat řadu překážek – od osobních neshod až po invazi Ruska. 

9. 8. FARMÁŘ A HIPSTER (97 min, 2022, Rakousko): Setkání dvou odlišných světů, městského a venkovského, v kulisách dechberoucí přírody rakouských Alp je výjimečným příkladem dialogu mezi těmi, kteří o sobě nevědí téměř nic, přestože žijí nedaleko od sebe.

16. 8. VŠECHNO DOBŘE DOPADNE (79 min, 2022, Česko): Představte si svět bez včel. Byl by zdravý? Existoval by ještě vůbec? A jak by vypadal svět bez lidí? Úvahy o důležitosti nenahraditelného mikrokosmu, skrze který jsme schopni definovat i sebe samé. Spirituální úvaha o tom, jak nás mohou včely učit a vést k návratu k přírodě – stačí otevřít oči.

22. 8. SONITA (91 min, 2015, Írán, Německo, Švýcarsko): Sonita se chce stát slavnou raperkou a s některými příbuznými uprchla před Tálibánem z Afghánistánu do Íránu, zatímco rodiče zůstávají dál v Afghánistánu. Zdá se, že Sonitu stejně jako asi 15 milionů dalších nezletilých dívek po celém světě čeká domluvená svatba. Rodiče láká 9000 dolarů, které by za dceru mohli dostat, a o rapování nechtějí ani slyšet; kromě toho je v Íránu sólový ženský zpěv zakázán. 

30.8. SLONÍ MATKA (84 min, 2022, Velká Británie): Lek Chailert je Thajka, která zachraňuje slony před zneužíváním turistickým průmyslem a lokální sloní mafií. S příchodem pandemie covidu-19 navíc najde způsob, jak protivníky obrátit na svoji stranu. Dokument je paralelou k boji Davida s Goliášem, v němž jedna odvážná žena stojí proti politické korupci i organizované struktuře obchodníků se zvířecím utrpením.

Kromě těchto promítání však v centru Sibiř proběhnou i letní koncerty (např. 30. 7. zahraje skupina Vibora z Baskitska a švýcarští Ikigai; 23. 8. zahrají skotské hudebnice Bratakus, Las Fokin Biches z Mexika ad.), 3. 9. pak navážeme na celoroční cyklus dětských promítání ve spolupráci se spolkem Helianthus. 

Beseda o dabingu vol. 2

Slavná minulost budovy kina Sibiř opět ožije! Srdečně zveme na pokračování loňské úspěšné akce a besedy o zlaté éře dabingu v brněnské České televizi. Dallas, Knight Rider, Jake a Tlusťoch, Právo v L. A. To jsou jen některé tituly a seriály, jejichž české znění vzniklo v letech 1988-1996 v Husovicích v prostorách bývalého kina Sibiř.

V loňském roce se zde sešli herci a pracovníci tohoto studia a užaslým návštěvníkům besedy vyprávěli o tom, jak se tehdy dabovalo. Letos navážeme a připomeneme si 35 let od vzniku tohoto studia. Nenechte si ujít jedinečnou příležitost setkat se v autentických prostorách s herci Iljou Kreslíkem a Jaroslavem Kunešem starším a dalšími “přímými účastníky” – tehdejšími zaměstnanci brněnského televizního studia. Účast přislíbila také herečka a pedagožka vyučující dabing na JAMU Sylva Talpová, která v Sibiři pravidelně dabovala.

Těšit se můžete nejen na jejich vzpomínky. Budou promítnuté i ukázky z dabovaných filmů, zejména z legendárního brněnského dabingu filmu Sedm statečných, který už jinde v této podobě neuvidíte, a o který byl na loňské besedě velký zájem.

FB událost

Beseda o dabingu

18.10. v 17:30

Řada televizních a filmových diváků ocení, když na ně herci i v zahraničních filmech mluví
česky. Nahrazení původních cizojazyčných dialogů českými se nazývá dabing a lze jej
provést v různé kvalitě. Dabing v Československé televizi vždy patřil k těm nejkvalitnějším a
to díky kvalitním hercům, režisérům a dalším umělcům, kteří se na něm podíleli, ale také
díky dobře vybavenému studiu. Jedno takové se v minulosti nacházelo na území naší
městské části. Pojďme si na něj zavzpomínat.


Nacházelo se v Husovicích kousíček od Náměstí Republiky a to na ulici Dukelská v domě s
číslem 50. Tento bytový dům měl ve dvorním traktu kinosál a tak od roku 1911 plnil funkci
kina a to až do roku 1968. Úplně původní název Kino Austria byl v roce 1918 po vzniku
republiky nahrazen názvem Kino Moravia. Od roku 1923 získala licenci promítat v tomto kině jednota legionářů v Husovicích a kinu dala jméno Sibiř. Za zajímavost stojí to, že v Chrlicích se od roku 1928 rovněž nacházelo kino provozované tamější jednotou legionářů a
pojmenované bylo rovněž Sibiř.


Vzhledem k tomu, že v Husovicích se nedaleko od sebe nacházela dvě kina – Sibiř a Jas,
bylo v šedesátých letech minulého století rozhodnuto, že kino Sibiř bude zrušeno. Po
ukončení provozu kina objekt získalo brněnské studio Československé televize, které ho
úplně zpočátku využívalo jako sklad a následně zde začalo natáčet pořady na film. Koncem
osmdesátých let v objektu televize vybudovala dabingové a hudební studio, které zde
fungovalo až do června 1996. Následně zde působila soukromá dabingová společnost a po
ní divadlo In Flagranti. Posledních pět let zde působí Nezávislé kulturní centrum Sibiř, které
zde pořádá koncerty, divadla, přednášky, besedy nebo filmová promítání.


Ale vraťme se o desítky let zpátky k působení brněnského studia Československé televize v
těchto prostorách. Jejich využití pro tvorbu živě vysílaných pořadů bylo omezené. Jedním z
důvodů bylo to, že tramvajové koleje vedly příliš blízko chodníku a nebylo tak možné, aby u
budovy stály velké přenosové vozy. V místě také chyběly telefonní linky a dostatečná
kapacita elektrické sítě. Výhodou naopak bylo, že prostory jsou umístěny ve dvorním traktu,
takže se do nich nepřenášel hluk z ulice. I když se uvedené problémy částečně vyřešily,
primárně se prostory hodily spíš k výrobě pořadů, které se zaznamenaly na film a vysílaly
později. Postupně zde vzniklo studio pro speciální filmovou výrobu se systémem tzv. přední
projekce.


Co se týká dabingu, ten původně brněnské studio Československé televize provozovalo ve
studiích TYPOS na (dnešní) Jezuitské ulici a na třídě Kpt. Jaroše. Tehdy se ještě jednalo o
filmový dabing. To znamenalo, že hercům se na plátno opakovaně promítaly krátké úseky
filmu, tzv. smyčky a pod obrazovým plátnem se jim na menší plátno promítal text, podle
kterého namlouvali svoje role a jejich hlasy se zaznamenávaly na magnetofon.


V dobách před začátkem filmového dabingu v Brně navštívila skupina pracovníků Filmové
studio Barrandov v Praze, kde byly nejen natáčeny české filmy, ale také se zde dabovaly
zahraniční filmy do českých kin. Díky získaným zkušenostem pak vylepšili projektanty
navržené postupy. Dabing v brněnském studiu Československé televize patřil vždy k těm
nejkvalitnějším a velmi oceňovaným.


V osmdesátých letech postupně končila éra klasického filmového dabingu využívajícího k
projekci smyček skutečný filmový pás. Přecházelo se na magnetický záznam televizních
pořadů a natočených filmů. Pořady a filmy ze zahraničí byly nakupovány na modernějším
médiu – magnetickém pásu, laicky nazvaném video. Herci tak sledují jednotlivé scény na
obrazovce, kam se jim rovněž promítá z počítače scénář. Video-dabing měl řadu výhod, celý
proces se díky němu zjednodušil, snížily se nároky na velikost prostor, odvod tepla z
promítacích strojů a podobně.


V prostorách studia Sibiř začala koncem osmdesátých let brněnská televize budovat
hudební studio určené k natáčení hudby s možností video-dabingu filmů. Po jeho dokončení
se celkem logicky dabování zahraničních filmů a pořadů přestěhovalo sem a dokonce se
stalo hlavní náplní činnosti studia, které tak pracovalo na směny prakticky nepřetržitě. Díky
kvalitnímu vybavení i skvělým lidem se spoustou zkušeností z filmového dabingu si tak
brněnský dabing ve studiu Sibiř zachoval svoji vyhlášenou kvalitu a úroveň. Zde vznikly
české verze některých dílů seriálu Jake a tlusťoch, slavný devadesátkový seriál Dallas a
také Opičí král, Psycho a spousta dalšího. Na jejich tvorbě se podíleli režiséři Jiří Kubík,
Rostislav Landsmann, Sonja Sázavská a další.


Ačkoli dabing byl hlavní náplní studia Sibiř, sloužilo toto studio také jako hudební studio a
natáčela se zde hudba zejména pro potřeby televize v hudebních pořadech, ale i filmová
hudba pro filmy a pořady natáčené Československou televizí. Za zajímavost stojí i to, že
Gustav Brom, který jako první v nově vybudovaném hudebním studiu Sibiř natáčel, o něm
prohlásil, že je natolik kvalitní, že další desky chce natáčet už jedině zde, protože tady mu to
zní nejlépe.


Použité prameny:
Cinematic Brno (cinematicbrno.phil.muni.cz)
Internetová encyklopedie Brna (encyklopedie.brna.cz)
Bio Sibiř (biosibir.cz)


Sepsal: Petr Steinmetz (s využitím materiálů Jiřího Steinmetze)

Pozvánka
Pokud se chcete dozvědět více o tom, jak se dabing dělá a co všechno obnáší, má-li být
kvalitní a poslechnout si vyprávění “přímých účastníků” – tehdejších zaměstnanců studia,
přijďte na besedu, která proběhne přímo v prostorách, kde dabingové studio působilo.
Beseda se koná 18.10.2022 v 17:30

Batch – největší klubová noc v historii Brna

Největší dávka klubové hudby v brněnské historii propojí ve dnech 30. 9.–1. 10. třináct klubů pestrým hudebním programem za jednotné vstupné. Akci pořádá BACH – Brněnská Asociace Clubové Hudby. Návštěvníci mohou volit mezi jednodenní či dvoudenní vstupenkou platnou pro všechny kluby. Stačit tak bude jeden lístek pro 64 koncertů.

Na Sibiři vás v rámci klubové noci čeká tento program:

BATCH: FVCK_KVLT (SK) + support
BATCH: EXTINCTION OF MANKIND, INSTINCT OF SURVIVAL, CRIPPLED FOX, FEAR OF EXTINCTION, REFORE